Předtáborová schůzka

Zúčastnění: Arja, Inachča, Yučikala, Wanyanka, Marťule

Ve čtyři hodiny jsme se sešli u fontány před Justičním palácem a v rámci čekání na opozdilce Marťuli jsme si povídali o školních úspěších, pracovní vytíženosti a nedostatku času. A pomalu jsme začali řešit, co bude potřeba zařídit na tábor. Mezitím jsme se odebrali do Kinského zahrady, kde jsme se více či méně pohodlně usadili do trávy. Nebyla by to Arja, kdyby si nesedla přímo vedle nějakého, asi psího, výkalu.

Snažila jsem se, aby se debata točila téměř výhradně okolo táborových příprav, což se mi ne vždy povedlo, protože si všichni měli o čem povídat. Už doma jsem si připravila seznam nádobí, které by se nám na táboře mohlo hodit. Šlo už jen o sehnání lidí, kteří jsou vlastníky těchto na seznamu vypsaných věcí. Většinu jsme s Yučim měli od loňska doma a trochu nám pomohlo i to, že nám něco zapůjčili Vydry. Inachča ovšem také nebyla zanedbatelným zásobovačem, i když se její zásobování projevilo spíše v dodání marmelád, ovocných kompotů a kyselých okurek. V tomto bodě nezaostávala ani Arja, která vhodně využila své známosti s někým, kdo zavařuje ve velkém a rád se podělí.

Někdy mezitím dorazila i Marťule. Ta se podivovala nad tzv. "zakázanými potravinami" jako jsou například konzervy, pytlíkové polévky, instantní jídla, brambůrky a podobné laskominy a hned se nabídla, že až přijede na návštěvu, nějaké ty zakázané věci přiveze. Yuči se okamžitě hlásil o brambůrky, na kterých je, jak se přiznal, závislý. Já jsem zase byla pro čokoládu a holky pro nic, protože tam tou dobou už neměly být. Někde tady jsme se také pozastavovali nad Ablákelovým ohnivectvím a ligovým sněmem a došli jsme k závěru, že duchovno potřebuje a uznává každý z nás, ale čeho je moc, toho je moc. A v tuhle chvíli přišla Marťule s úžasným protestním heslem "Duchovno je nahovno", které jsme se rozhodli napsat si na trička.

Dále jsme naplánovali čtvrteční den před táborem, kdy mělo dojít k nalodění Arjy s Inachčou a jejich zavazadly do auta a jejich odvezení do Kolína. To vše se mělo odehrát někde poblíž jejich domovů a zároveň někdy po tom, co Yuči skončí v práci. Plánovala se také zastávka v Globusu, kde se mělo zakoupit jídlo. Někdy v průběhu této bohulibé činnosti to už Yuči nevydržel a po nějaké době váhání a přesvědčování z naší strany, aby šel do křoví, skutečně vyrazil na namáhavou cestu za ulehčením svému močovému měchýři. To samozřejmě rozpoutalo debatu o tom, jak to mají muži jednodušší...

Také se nám podařilo celkem úspěšně zaúkolovat Arju nákupem vhodných šroubů ke spojení našich experimentálních tyčí. Téma tyče mezi námi rozvířilo hladinu skeptických vyhlídek na nastávající táboření a obav z našeho budoucího přístřeší, které (jak se některým zdálo) nemá příliš šancí na přežití. A když už bylo téma tyče otevřené, snažila jsem se sehnat nějaké dobrovolníky na následující víkend k nám na chalupu na navrtání tyčí podle na zakázku vyrobených plechů "dlah" a pokusné smontování alespoň jedné z nich. Přihlásila se pouze Arja. Teda i Inachča, ale ta by musela ještě ten den zpátky do práce, tak to nakonec zrušila. Ale měli jsme ještě v záloze Markétu, které jsme se chtěli zeptat, kdyby později odpoledne (po nějaké motolské akci společně s Lenkou) dorazila. Arje jsme slíbili, že po vrtání tyčí může zajet do Kolína a tam si ušít vlastní šaty na nevlastním stroji z vlastní látky dle vlastního výběru.

Dále jsme se snažili věnovat se sepsání jídelníčku. Opravdu jen snažili, protože plánování bylo velmi únavné, ne všichni jsme měli stejné jídelní potřeby (třeba já jsem největší kompostér, jelikož téměř nic nejím, kdežto třeba Yuči sní skoro všechno) a ještě navíc byl parný den. Nakonec to dopadlo tak, že jídelníček jsem plánovala já s Arjou a příležitostně do toho zasáhla i Inachča, která spíše protestovala proti některým skutečnostem. Například se jí nelíbila zelenina v kombinaci s rajčaty nebo nedostatek těstovin a rýže a nakonec zkritizovala naše nadšení pro palačinky tím, že nás chce teda vidět a že to stejně budou jen palačinkové trhance. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsme jídelníček doplánovaly pouze do poloviny s tím, že zbytek, který se už Arjy s Inachčou netýkal, protože se měli účastnit pouze první poloviny táboření, vytvořím v klidu domova z toho, co už se osvědčilo v první polovině jídelníčku. A slíbila jsem, že na základě toho vytvořím seznam potravin a nejen jich k nákupu, který ještě Arja zkontroluje až si u nás bude šít ty šaty.

Nakonec jsme se rozhodli, že jsme dost zničení a raději půjdeme domů. Teda kromě Arjy, která chtěla jít ještě bruslit. Cestou ke křižovatce, kde se naše cesty dělily jsme se ještě jednou ujistili, že je vše domluvené a všichni to chápeme správně. Marťule odešla první, protože se jí chtělo hrozně na záchod a já jsem ještě napsala SMS Lence, že už jsme skončili a tudíž už nás nezastihne a chodit na sraz tudíž nemusí. Nakonec se i Arja snažila chytit už asi třetí tramvaj, která jí ujela na Letnou a tím jsme se tak nějak kolem půl osmé rozpustili všichni.