Kronika 
Tiskzúčastnění: Wanyanka, Yuči, Čeyanala, Pavel, Tina, Padre, Hanka, Hynek
Proč v Přelouči?
Máme-li dát dobrou odpověď na tuto otázku, musíme se vrátit do doby trochu starší. Jmenujeme se Schusterovi, bydlíme právě v Přelouči a již delší dobu jsme hledali zpřízněné duše, které by stejně jako my měli rádi přírodu, indiány a dobré přátele. Když jsme objevili na internetu adresu kolínského kmene LLM Wanagi Oyate, zkusili jsme napsat Yučimu a ten nás pozval na sněm kmene do Kolína. Rádi jsme pozvání přijali a prožili jsme krásné odpoledne. A tehdy vznikla také myšlenka, že bychom mohli lidičky z kmene pozvat na oplátku k nám do Přelouče.
Setkání mělo proběhnout v sobotu 2. prosince 2006. Tak se také stalo.
S Yučim jsme se domluvili, že do Přelouče přijede autem a s ním ještě Wanyanka, Tina, Pavel a Jana. V sobotu ráno jsme navařili gulášek a netrpělivě čekali na půl dvanáctou, kdy pozvaní měli dojet. Protože však život je změna, do Přelouče doputovali až k půl jedné. Z auta však vystoupili pouze tři. Že by se ostatní Přelouče a naší přítomnosti zalekli? Ne. Důvod byl banálnější. Zmeškaný spoj. Yučiho, Wanyanku a Tinu jsme pozvali na guláš. Při jídle a povídání nám ubíhal čas a přiblížila se půl druhá, chvíle, kdy jsme měli vyzvednout na nádraží opozdilou mělnickou dvojici Pavla a Janu. Z nádraží jsme pak všichni odjeli na tábořiště do Semína. Někteří nepočítali s programem venku a notně promrzlí propadali letargii. Proto jsme na začátek zařadili soutěž v křesání. Z rozkřesaných plamínků vyšlehl oheň, na kterém jsme urychleně vařili čaj, který měl zahřát a rozproudit zamrzlou krev. Mezitím, abychom se nenudili a při povídání pouze nestáli, zkusili jsme střelbu z luku na krocana a hod nožem. Při střelbě to vypadalo, že mnohdy nestřílí ani indiáni. Dočkali jsme se i čaje a s vlastnoručně upečenou topinkou prý chutnal dobře. Nakonec jsme si zkusili i hod oštěpem na kruh, což je hra velice populární mezi mladými indiánskými hochy, kteří si tak tříbí své lovecké schopnosti. V této disciplíně vynikali nejmladší, Tina a Hynďa. Yuči při házení na kruh vypadal skutečně jako strašně hladový indián (viz foto). Když jsme si užili ohně a přírody, vrátili jsme se do Přelouče. Znovu se ozval hlad, tak přišla k dobru druhá várka guláše. Protože však člověk není živ jenom gulášem, prozkoušeli jsme si své smysly a vědomosti ve dvou malých soutěžích – riskuj a poznáš melodii? Po soutěžním klání následovalo malé Padreho vyprávění o životě lesních indiánů. Čas plynul v příjemném hovoru a nakonec přišel i okamžik rozloučení.
Naši přátelé nasedli do auta a odjeli směrem na Kolín. Tak se uzavřelo malé přeloučské setkání.
Padre
