The Bodies - Těla

zúčastnění: Wanahčawin; Yučikala; Višňák; Stáňa; Marťule a Lenka

I přes jistý záporně laděný mediální nátlak, který byl proti výstavě The Bodies veden, jsme se rozhodli, že takováto výstava nám nemůže uniknout. Chtělo si to trochu pospíšit, protože nebylo jasné, zda výstava nebude zrušena. Termín jsme tedy stanovili na 23.5. 17:30.

Sešli jsme se uprostřed pasáže Lucerna. Na to, že nikdo nevěděl, kde že je v té pasáži sraz, se to celkem povedlo - a kupodivu dřív, než byl plánovaný sraz. I když jsem tomu trochu napomohl za pomocí svého telefonu.

Jakmile jsme byli všichni, vydali jsme se hledat prodejnu vstupnek. Tu jsme po určitých peripetiích našli. Moje platba kartou sice prodej značně zpomalil, ale nakonec se vše podařilo. Při pohledu na vstupenku (plná cena 349,-) jsme ale nabyli pocitu, že aspoň 40 korun vstupného padlo na tisk vstupenky. Přeci jen, nepatřila mezi levně vytištěné. Měli jsme lístek na 17:30 - ještě žě nám minuta a nějaká ta drobná sekunda vystačila na přesun ke vstupu do velkého sálu Lucerny.

Ve vchodu stáli dva mafiáni (lepší popis mě moc k jejich přístupu a oblečení ve stylu Man in Black nenapadá - ani popřát nedokázali...), kteří pomocí pédéáček a čtečky čárových kódů zkontrolovali lístky. Něco jako pozdravení a poděkování je nenaučili. Vešli jsme do nižších prostor, kde nás přivítala hezká slečna s úsměvem na tváři a řekla nám, že batohy být dole nesmí a že si je máme dát do šatny. Vtipy na téma "jak jsem přišel o notebook" či "co že to mám za kost v batohu" na sebe nedali dlouho čekat. (Višňák vytáhl při setkáníá dvě jelení kosti a jednu daroval mě a druhou Wanahče).

A tak odlehčeni od batůžků jsme vešli do síně, věnované lidskému tělu.

Samotná výstava

Výstava začala kostmi a pak se postupně věnovala svalům, kariovaskulární soustavě, dýchací soustavě, nervové soustavě, trávicí a vylučovací soustavě, až postupně přešla k vývoji lidského plodu, rozmnožovací soustavě kůži a celkovému pohledu na tělo v postupných řezech.

U většiny exponátů byly české i anglické popisky. Někdy chyběli české, ale to povětšinu nevadilo, protože na samotných exponátech byly dvojjazyčné popisky.

Navíc musím moc pochválit Lenku, která neváhala, a patřičný komentář nám zvědavým (co jsme měli biologii naposledy v té sedmé, osmé třídě) rozhodně dala.

Veselou epizodkou bylo, když jsem přišel ke skupince Wanahči u jednoho koutku. V tomto koutku stála jedna hezká medička. A Wanača hned na mě, že si mohu sáhnotu na sval, když prý budu hodný a pak mrkla na slečnu. Myslel jsem si, že si ze mě dělají legraci a natolik mne zmátli, že jsem nevěděl, jestli medička někde schovává v kapse sval, nebo myslejí přímo ji. Nakonec ale šlo přeci jen o sval vyndaný z kapsy. Šáhl jsem si. Stejně jako na (zdravá) játra. Bylo to zajímavé a trochu plastové. A ostatní přišlí si taky šáhli.

Dojmy z výstavy

Musím říct, že nás např. hodně uchválilo vidět např. jen samotné tepny, tepénkly až vlásečnice nohy, ruky nebo např. okolo střeva v 3D provedení. To samé analogicky u průdušek.

Také jsme se pozastavovali nad velikostí nervů, které jsme si představovali jako velmi jemné vlásky, o míše nemluvě.

Bylo toho hodně, co nás zastavilo na dlouhé podívání se. U některých exponátů bylo zřejmé, že jsou dětské. U některých byly na porovnání exponáty z dospělého jedince a lidské bytosti ve fetálním vývoji (v bříšku maminky).

Navíc, bylo několik exponátů uděláno pro porovnání zdravý orgán x nemocný orgán. U plic byla bedna na vyhození cigaret (nikoli prázdná). A jak poznamenala Marťule v návštěvní knize - podobná bedna, jako ta na cigarety, měla být ještě na alkohol u jater :-)

Jediné, co si myslím, že někteří bývštěvníci hůře nesli (alespoň podle mého pozorování), byla výstava plodu od 4 týdnů do 30 týdnů. I když i tato část byla podle mě dost poučná a zajímavá.

Všichni jsme byli z výstavy nadšeni a myslím, že ji všem plně doporučujeme.

Závěrem

Na danou výstavu se sneslo hodně, podle mého názoru neopodstatněné kritiky.

Hodně se psalo, jak je to celé jen obchod. Ano, cena vstupenky není nejlevnější. Ale ani nejlevnější není reklamní kampaň, nájem v Lucerně a už vůbec ne použitá technologie. Krom toho, na lidském neštěstí vydělává kde kdo (lékaři, farmaceutické firmy, pohřební ústavy atp.) a tak velký prostest proti tomu není.

Hodně lidí píše, že vstupné je za 30 minut. Nevím nevím, ale my jsme tam byli 2 hodiny a rozhodně jsme bratru 1400 neplatili... (tady je vidět, jak co si kdo přimyslí...)

Ti, co tvrdí, že se ničemu nepřiučili, se podle mě jen báli zeptat. Výstava podle mě rozhodně poučná byla a moc hezky ukázala, jak je lidské tělo složité a krásné. Jak je v něm vše do detailů vytvořeno i jak je tělo křehké. Obrázky nenahradí skutečnost a fotografie neuzkáže vždy vše.

Díky Lenko, žes to zorganizovala :-)

Yučikala