Zimní táboření

zúčastnění: Yuči, Wanahčawin, Žabák, Jana

1.1. 2009

Toužebné očekávání sněhové nadílky a přinesení sáněk z klubovny nic nepomohlo. Sníh prostě nebyl. Zato se rapidně snižovala teplota. Prvního ráno ksem naposled s nadějí vykoukla z okna. Bílo! Když jsem si protřela oči, zjistila jsem, že je to jen jinovatka. Jako již potolikáté tento týden.A tak má idea jet k metru na sáňkách definitivně vzala za své. Oblíkla jsem se, dala na záda krosnu a vyrazila na Hlavák.

Po silvestru jsem měla pocit, že procházím městem po katastrofě. Kusy petard, rozbité flašky, sem tam trocha krve, jinak pusto prázdno. Jen v metru sotva sedící, napůl zhroucení lidé. Br.

Tentokrát jsem jela z prahy sama, tak jsem na nic a nikoho nečekala, koupila lístek a nasedla do vlaku. Tam jsem měla starý problém projít se svým batůžkemuličkou, ale nakonec se podařilo a já se usadila v kupé a jala se došívat kabát.

V Kolíně jsem se opět promezeřila uličkou a vystoupila z vlaku. I zde bylo pusto a prázdno, až na hádajícího se bezdomovce. Prošla jsem mezi domy, k Yučiho domu. Zrovna vycházel z baráku. Pozdravili jsme se a začali nakládat. A prokládali to zážitkama ze silvestra. To už dorazili i Jirka s Janou. Donaložili jsme auto - již tradičně plné věcí a vyrazili. Kolem ojíněná krajina a káňata na stromech podél silnice. Za chvíli jsem byli na místě a vystoupili jsme z auta, abychom Yučiho navigovali až na louku. Bylo totiž tak umrzlo, že se tam konečně dalo dojet. Zastavil až před potokem. Přes lávku jsme nanosili věci a začali stavbu. Z nebe začaly padat krupičky. A my začali stavět teepee. A pak dělat laining. Bylo světlo a my již měli postaveno. Tak jsme se zabydleli a Jirka vysekal sekerou ohniště ve ztuhlé zemi. Pak zbývalo ještě uděkat dříví a mohli jsme jít vařit. Za chvíli se setmělo. Což nám vůbec nevadilo, povídali jsme si dlouho do noci.

2.1. 2009

Ráno bylo nasněžíno:-) Udělala jsem první stopa ve sněhu, postavila vodu na čaj a šla se projít. Objevila jsem zamrzlé jezírku a i jsem se trochu poklouzala. Za chvíli vstali i ostatní a udělali jsme si k snídani jáhlové palačinky. Pak jsme zase řezali dřevo. Potom jsme se šli klouzat na jezírko a začali připravovat vaření v bachoru. Nařezali jsme klacky na trojnohu, nasbírali kameny - a ve finále zjistili, že to nepůjde, protože je to jen maličký zaludek prasátka s velikou dírou. A tak jsme si uvařili luřecí vývar v kotlíku a bachor dali k ledu. Teda k lainingu. K večeři byly prasátkový kolena. Spát jsme šli až mooc pozdě - celý večer jsme si povídali vtipy. A celou noc na nás svítily hvězdičky.

3.1. 2009

V noci bylo jasno a ráno byl zamrylý hrášek i bandasky s vodou. I dřevo bylo promrzlé a vůbec nechtělo hořet. Ale nakonec snídaně byla. A po ní zase na dřevo. Dokonce na chvíli vysvitlo sluníčko. Po dřevu na procházku bílou krajinou. Bylo zasněženo a ještě díky mrazu jíní na stromech. Moc krásný. Jen škoda, že jsem netrefila k tomu špalíčku, který jsem si chtěla ukrást. Asi jsem špatně zabočila.

A pak zase vařit. Čaje, polívky, kafata... Krájeli jsme mllíko do čaje a tak. Dokonce jsme si po obědě na chvíli zdřímli, ale jen aby jsme zase povídali až do hluboké noci.

4.1. 2009

Ráno bylo úplně moc nasněžíno a dál a dál snězilo. Krása. Vůbec se dneska ráno nectělo z postýlky... A my musíme balit.... Hrášek byla zamrzlý mnohem méně než včera ráno a poívka z něj byla moc dorá. Pomalu jsme začali balit, když se objevil Petr. Nechtěl ani čaj, ani polívku, zato natáčel na kameru jak balíme:-) a když nenatáčel, tak nám pomáhal.

A tak jsme bourali, balili, sníh padal. A pak již bylo sbalíno a byl čas odjezdu. Kupodivu jsme vyjeli. Tak zase někdy. Doufám, že brzy:-)

Petr mě vzal autem až do Prahy, tak jsem nemusela do Kolína a několirát přesedat.-)

Wanahčawin