Dne 5.7. 2010 se na Kosím potoce konal výroční sněm LLM. Tento sněm byl tak trochu neobyčejný tím, že se na něm slavilo 20 let LLM. A taky tím, že se tam ani mě, ani Bleskovi až tak moc nechtělo. Cesta na Kosák dlouhá a drahá. A program nás až tolik nelákal. Jenže Blesk byla vybrána jako vyslanec svého kmene a tak se nedalo nic dělat. A něco mi říkalo, že bych tam taky měl být.
Odjezd jsme si naplánovali na neděli odpoledne. A jelikož byla horka jak na Sahaře, tak jsme se nakonec rozhodli jet autem.
Den první
Něco po páté jsem dojel do tábora Bobrů (kousek od Leštiny u Světlé). A tam vyzvedl vyčepaného Bleska se spálenýma zádama a něco mezi úpalem, únavou a vyčerpáním. Ještě, že mám v autě klimošku… Před startem jsme se shodli, že dojedem kam dojedem a že by bylo supr cestou najít rybník (Najít rybník problém nebyl. Problém byl, aby byl koupatelný…).
A tak jsme vyjeli. Podle map na googlu a seznamu bylo před námi cca 250km. Podle auta a spotřeby to ale bylo tak 330km… (a kde se vzal rozdíl i po zpětné kontrole trasy naprosto nechápu).
Cesta ubíhala. Všechny použitelný rybníky byly buď uprostřed vesnice nebo plný lidí a jediný plavky, které jsme s sebou měli byly značky Adam&Eva. Chápeme, že v české kotlině vystavovat tak luxusní plavky není vhodné, protože by každý záviděl.
Jeden rybník jsme cestou našli. Vypadal dobře. Ale nebylo do něj kde vlézt. Takže jediný, k čemu nám posloužil, bylo protáhnutí těla a odlehčení nějakých těch provozních kapalin.
Ve Vlašimi jsme se stavili do Billy a pořídili nějaké ty zásoby jídla a taky zasytili hladové žaludky.
Ujížděli jsme tou naši kotlinou. Blesk usnula, já poslouchal Medvídka Pú a řídil a řídil… až už byla skoro tma, pálili mne oči a rozsvítilo se mi hladové oko u auta. Kousek před Rožmitálem.
Na nejbližší benzínce (kousek za Rožmitálem) jsem natankoval (s překvapením, jak opět benzín zdražil) a rozhodli jsme se, že zajedeme do lesa a uděláme si (plánovaný) širák.
Jak se dohodlo, tak se stalo. Vzali jsme batohy a zalezli do lesa. Tam rozložili celty, zalezli do spacáků a dali večeři. Tu jsme si zpříjemnili, za následného smíchu, vylitím vody na spacáky a karimatky.
Jak jsme si tak lehli a koukali se na oblohu – no spíše stromy nad námi, tak jsme povídali o palmách, vesmíru a tak… až jsme schrupli. Jenže ne dlouho. Probudilo nás mírné pokapávání. No, trochu jsme váhali. Za kopcem sice zrovna běžela tisková konference, ale přeci nejsme z cukru, že. Ale kapek trochu přibývalo, tak jsme začali balit a pomalu vyrazili k autu. Pak rychleji a pak dokonce i běželi. Ještě že Sintra má velký kufr. V něm jsme rozbalili celty a za hlasitého hřímání hromů usínali…
Den druhý
Rána, ty nejsou naše silná stránka. Takže jsme vlastně vstali až tak něco okolo desáté. Ale ono bylo venku zataženo a chvílemi lilo a tak se nám ani moc vstávat nechtělo. Ale nakonec jsme se nějak vyhrabali a přesunuli do první řady a vyrazili směr Planá.
Cestou jsme ale spatřili pěkný rybník. Následovala malá otočka a šup zaparkovat auto. Obléknout plavky Adam&Eva, prozkoumat oranžové cosi, co vedlo do rybníka a hezky si zaplavat. Stihli jsme to akorát, protože jen jsme vylezli, tak začalo krápat.
A čím jsme byli blíž Plané, tím to s deštěm bylo chvílema na štíru. Při druhé nucené zastávce (prostě se nedalo jet, jak nebylo vidět) jsme zalezli z předních řad zpět do kufru a uvažovali, že si k obědu pustíme Malevil (no jo no, měl jsem s sebou notebook). Nakonec ale po nějaké době déšť ustal a vypadalo to, že jízda přeci jen bude možná. Vyjelo se.
Hned u příjezdové brány u Kosáku jsme potkali další auto (řídil Pavel od Čeyanaly). Taky woodcrafteři. Pomohli nám vyřešit problém s instrukcí „parkování jako loni“ (to byla moc fajn instrukce v pozvánce, protože to z našeho úhlu znamenalo cokoli). Najít místo na parking byl trochu boj, ale zajásali jsme a místo našli. Bohužel ne na dlouho, ale to až za později.
Šli jsme se přivítat. U Čovečů jsme dostali pozvánku na buřtguláš (na ten sme se moc těšili, ale nakonec jsme z něj nic neměli). Přivítací ceremoniál skončil u Medvěda v týpí. S Perroušem a velkou Hankou a klukama. O zábavu tak nebyla nouze.
Asi tak 20 minut před zahájením sněmu za mnou přišla Awanyanka s tím, že nemůžu v tom chumlu aut, kde jsem, parkovat a musím odjet na protější břeh. Místo kde právě jsem je prý určeno pro pozdní příjezdy (přijel jsem cca hodinu a půl před sněm). Argument, že druhý den ráno odjíždím, nezabral… a přeparkovat musím jen já (a Pavel). Popojel jsem na místo vedle Perryho a fakt tento nesmysl neřešil. Na mém místě zůstal stejný chuchvalec aut a Pavel, jak sem druhý den koukal, nepřeparkoval vůbec. Taky odjížděl druhý den. Na webu je uvedeno, že se má parkovat tam kde jsem byl a v oficiální pozvánce, co u sebe měla Blesk se psalo něco o „stejné jako loni“. Nevěděl jsem, jestli se mám nad takovou buzerací smát nebo brečet, ale zvolil jsem první variantu. Ono se nad argumenty o pozdě příchozích a tak nedalo opravdu nic jiného dělat. Pravdou ale je, že jsem se na webu nezaregistroval… (jako podmínka nutná to nikde uvedeno nebylo).
Po peripetiích s parkováním se pomalu blížila chvíle, kdy začne sněm. Vyvolávači pro nás přišli. Byli jsme na horní louce. Cestou ke sněmovišti si Blesk ještě zaběhla pro šaty do šeltru Wičanhpi pro šaty, ale vše se stihlo.
Sněm začal efektním kouřem, kdy nebylo vidět pomalu ani souseda. Následovalo povídání o vzniku ligy, udílení OP, titulů (Perry byl pasován a bylo vidět, že má radost nejen z titulu, ale i tím, že získal OP, kde si byl odborníkem „sám sobě“.). Z Bleskem jsme shodli, že jedinou vyloženě slabší chvilkou z našeho pohledu byla jakási pohybová říkanka. Oba tyhle aktivity vyloženě „milujeme a vyhledáváme“. Sněm samotný byl dlouhý tak akorát a když už nás všechno bolelo a usínali jsme, tak skončil.
Nutno zmínit, že před náma seděla malá holčička s úžasnýma očima a že jsme s ní sem tam občas zalaškovali. Tu na sebe házeli obličeje, tu se plácali.
Zašli jsme se vykoupat a cestou do týpí se zdrželi u Pavla Slámy a vínečka. Ale nakonec jsme do týpí dorazili. Příjemně se popovídalo až… až všichni spali a spali spali…
Den třetí
Ráno jsme se tak nějak probudili. Dostali od úžasných hostitelů kafe a jak jinak, povídalo se. Tentokrát o přechodu hranice za dob vlády soudruhů. Jenže já byl objednán k Ablákelovi a tak sem za ním musel šupajdit.
Když jsem s Ablákelou probral vše potřebné, vyzvedl jsem Bleska a jali jsme se loučit s kým jsme se potkali. Osedlali jsme kovové stádo a vyrazili směr Chlum u Leštiny. Cesta byla dlouhá. Byli jsme unaveni a vlastně se nám ani zpět moc nechtělo.
Tak kolem páté jsme dorazili na tábořiště a rozloučili se… a tím skončilo naše putování na sněm a zpět.
Další fotky a zápisky
- Foto od Perryho (http://picasaweb.google.com/perous123/SnemLLM)
- woodcraft.cz - Sněm LLM (obsahuje další odkazy)