TaMaLo

Táboření ML na Malém Waldenu jsme zahájili ve čtvrtek tím, že jsme nasedli do auta, naložili cestou Elixíra a dorazili na tábořiště. Samozřejmě, že pozdě. Stavba za večera neprobíhala sice za tak krutých podmínek, jako v zimě, ale jelikož zkušenosti se stavbou byly nevelké a tyče převelké, byla stavba komplikovanější. Zvláště pak, když máte hlad, šeltr ještě nestojí, a za vámi stojí holčička a chlubí se tím, že měla buřtíčky…

Věřte nebo ne, ale proběhlá telepatická diskuze mezi mnou a Hankou byla sice shodná, ale nepublikovatelná :).

Nicméně povedlo se, šeltr stál, kluci byli na vodítku na kolíku a my usnuli spránkem spravedlivým.

První den táboření

Ráno jsme ocenili, že nejsme ničím honěni a že program jménem relaxace opravdu zahajujeme… Kluci měli obrovskou radost, že jsme noc přežili. Po vydatné snídani jsme se vydali na lov doplňkových tyčí k šeltru (úspěšný). Tento lov zcela potvrdil premisu „čím je pes špinavější, tím je spokojenější“.

Následovalo zařízení ohniště a dřevo, na jehož konci moje maličkost štípala a Hanky maličkost připravovala oběd. A po obědě – není nic lepšího, než pořádný „dadánek“.

Slavnostní zahájení táboření mělo prý začít navečer, ale bylo tomu tak odpoledne. Získali jsme látky na nakreslení/napsání přání. Dokonce i Indy s Eloušem na něj později nahodili tlapku. Ostatně, při kreslení přání jsme vymysleli nový woodcrafterský symbol…

Táboření

Táboření se neslo ve znamení vedra na sluníčku, zimy ve stínu a velkého denního větru. Indy honil Avi a prý několikrát označil její týpí za své (nutno podotknout, že to bylo krásné týpí s koníkama). Se zvednutou nohou! (Tak a je to tu – Indy začal čůrat se zvedlou nožkou…)

Na večer začal Indy s Eloušem hlídat. To k nám návštěvy moc nechodili, neb oba hlídali „velmi předpisově“ – vyštěkávali. Nejlépe několik centimetrů od potenciálního narušitele… a to byli často uvázáni ke kolíku. Indy dělal domácí úkoly v podobě zvykání si na košík a cvičení chůze, držení se u nohy, lehů sedů a taky dlouhodobého odložení. To dělal ostatně i Elouš. V několika případech dlouhodobé odložení vyhodnotili jako výbornou příležitost k spánku…

Během táboření přijeli Vlci – včetně Pavla Slámy s manželkou a Verunkou. Když si Elixír se zájmem prohlížel jejich bednu, tak naši legraci, že jim ji asi počůrá, završil tím, že ji počůral.

Jelikož bylo hezky a rybník působil lákavě (aspoň pro ochlazení pesanů), rozhodli jsme se vyrazit na malou procházku okolo něj. A když jsme byli tak v polovině cesty, a nedařilo se nám stále Indyho nalákat do vody (která jej zajímala, ale tak moc se jí bál…), tak se zrodil nápad a později i realizace – všichni do vody… A jak jsme se tak Indymu vzdalovali (a Elouš stál ve vodě s výrazem aligátora), tak nakonec Indy hrdinně překonal strach a ač byl jeho skok do vody naprosto nemožný, a styl plavby připomínal víc kozu, něž psa (strašně předníma nohama mlátil), tak nás dopalaval. Tam se na Hanku vrhnul, poškrábal ji kde to šlo a následně dopalaval na břeh. Takto jsme to ještě dvakrát zopakovali… (a s mokrým oblečením, u kterého se pesani „usušili“, jsme se vrátili zpět do tábora.

Návrat do civilizace

V neděli jsme hold už ráno balili. Teda po snídani a malém šlofíčku. Během balení si Verunka hrála s pejsky (dávala povely, a když ji poslechly, tak odměňovala piškotky).

Zajímavé bylo, že Indy (z pohnutek nám utajených), najednou vylezl po střeše šeltru na nejvyšší bod a tam se rozhlížel. Ne dlouho, protože spatřil, že jej chceme vyfotit a tak slezl. Během nošení věcí k autu si Indy s Eloušem (sami) rozdělili role: Indy hlídal věci u cesty a Elouš dělal bodyguarda (jak z filmu).

Rozloučili jsme se a vyrazili směr Kolín. Cestou, že vezmeme rybníky na ópé… No, nakonec jsme se vykoupali jen v jednom, protože při přechodu k druhému blízkému rybníku v oblečení Adam a Eva jsme spatřili nějaké lidi… ale hlavně, spustila se bouřka. Čímž pádem lze úspěšně říct, že počasí jsme vychytali. Další rybníky jsme buď minuly, nebo v případě jednoho vyhodnotili, že do něj raději nepolezem (co kdyby v něm byl sumec, který by nás utopil, jak říkal Pavel Sláma… :) ). A taky jsme cestou potkali jeden moderní kostel, jehož "architektonickou krásu" jsme opravdu "ocenili"...

Večer, po nastěhování krámů a vykoupání se, jsme usnuli úplně hotoví.