Soví tábor

Měli jsme obrovské štěstí, protože kmen sov nám obdivuhodně bez záruk půjčil své úžasné táborové vybavení, od krásných týpíček po dokonale vybavenou kuchyň a parádní jídelnu. Liga lesní moudrosti nám pronajala nádherné tábořiště u potoka a novinkou byla i nově postavená zálesácká sprcha, která je naprosto dokonalá.

 

Počasí bylo vyloženě aprílové a střídal se déšť, jasno a polojasno. Díky tomu jsme byli více v tábořišti a věnovali se plnění zasvěcovací stezky, hraní her, malebnému tvoření a lukostřelbě. Měli jsme sebou buzoly a mapu, křesadla a pazourky, maskovačky na zážitkovou výuku první pomoci, ale na to už se pořádně nedostalo. Procházeli jsme se po okolí, navštívili řeku Sázavu a jednou jsme si i cestu zkrátili vláčkem.

 

Radostnou atmosféru navozovali i naše indiánské bubny při ranním a večerním zpěvu při východu a západu slunce a hraní táborových písní na ukulele. Ke studánce jsme chodili nejen pro čistou pramenitou vodu, ale běhali jsme tam i v rámci ranní rozcvičky, kterou jsme pak dokončovali ve velkém týpí. 

Rudá šamanka nám posílala zprávy a věnovala nám táborovou kroniku. V noci se nám pak zjevila u paprskového bludiště, kde meditovala. Podařilo se nám poskládat hlavolam a probudit ji. Měla radost, že jsme splnili zasvěcovací stezku. Před časem se totiž zjevila Šali v noci ve snu a neobyčejně ji svoji lehkostí bytí inspirovala a požádala o kráčení po stezce. Kouzelnou formulí před námi vykouzlila slaďoučký elixír života a na památku jsme si od ní odnesli duhové amulety na krk. 

Zavítali jsme do srubu ligového náčelníka rady orlích per Wiliho Wilhelma, kde nám s jeho ženou Zdeničkou ukazovali jejich láskyplné malebné tvoření a inspirace pro woodcrafterskou činnost. 

Slavnostním vyvrcholením našeho táboření byl sněm, kde jsme získali korálky, orlí pera a tituly lesní moudrosti za naše stoupání na horu.

 

Děti si udělaly v lese nad tábořištěm dvě doupata, kde si vychutnávaly samosprávu, svobodu a týmovou spolupráci.